Pozdní baroko
Rocaille, čínská móda
Boltcový ornament rozkládá tektonickou stavbu i stereometrické formy a vytváří měkce tvárnou hmotu, která jako by se z prostoru či povrchu ornamentu vydouvala. Ornament odvozený od zlatnické práce znamená pro ornamentiku odklon od plochy: Základní forma rokokové ornamentiky, rocaille, kterou vytvořil ve Francii Juste Aurèle Meissonnier, představuje pro ornamentiku od poloviny 18. století cestu do trojdimenzionality. Mušlový tvar, který ornamentu propůjčil jméno, je variací volutové spony známé již ze zavíjeného ornamentu. Nyní se stává častou architektonickou kulisou, přičemž materiálový charakter mušle se mění natolik, že původní přírodní formu připomíná už jen asymetrická kartuše. Obr. 9
 |
Obr.9.: Juste-Aurèle Meissonnier
mušlová výplň ze Folge C |
Rocaillová dekorace, vystupující do prostoru, slaví největší úspěchy v Německu v dílech Francoise de Cuvilliés, především v jeho dekoracích pavilonu Amalienburg (1734-37) v zámeckém parku Nymphenburg u Mnichova, ale také v architektonických dílech Bedřicha Velikého ze čtyřicátých let 18. století, kupříkladu v zámku Sanssouci (1744-1747). Obr. 10
 |
Obr.10.: François de Cuvilliés
list 22 ze série |
Kromě rocaille je to také chinoiserie, která od roku 1740 s čínskými a indickými motivy figurálního a florálního charakteru v ornamentice dominuje. Chinoiserie a rocaille se druhdy setkávají v genre pittoresque. Obr. 11
 |
Obr.11.: François Boucher
titulní list ze série : Suitte de Figures Chinoises |
Následující slohy jako klasicismus, empír, biedermeier přebírají ornamentové motivy z antiky a kompilují je podle dobového estetického cítění.
Bernd Evers, Rainald Franz
 nahoru   vytisknout |