k tématu
Umělecká knihovna Státních muzeí v Berlíně (Die Kunstbibliothek der Staatlichen Museen zu Berlin) vlastní v Německu jedinečnou sbírku ornamentálních rytin. Srovnatelné sbírky existují ve střední Evropě pouze ve Vídni a v Praze. Každá tato sbírka je klenotem sama o sobě, avšak dohromady se stávají z mezinárodního hlediska mimořádně a dlouhodobě přitažlivé. Projekt EU „Ornamental Prints“ těchto synergií využívá. Umělecká knihovna v Berlíně ( Kunstbibliothek in Berlin), Muzeum užitého umění/současného umění ve Vídni (MAK – Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst in Wien) a UPM – Uměleckoprůmyslové museum v Praze se koordinovaně chopily šance, chtějí veřejnost a vědu svými sbírkami nadchnout i fascinovat.
Tak intenzivní zájem pro takové téma jako „ornament“ možná udiví. Vždyť ornament je v tradiční kunsthistorii spíše disciplínou cizokrajnou. Možným vysvětlením je základní filologická dispozice oboru kunsthistorie. Preferují se obrazové informace, které lze odvodit z obsahu obrazu. Vytváření vzorů, vznikajících jakoby spontánně a vlastní dynamikou – jako třeba tvary listů v přírodě – a měnících se postupně v jednotlivých epochách, se zdají být filologicky neopodstatněné a zajímavé jen okrajově.
Právě tato jazyková rezistence je však pravděpodobně základní vlastností ornamentu. Badatelé jako Günter Irmscher hovoří dokonce o „systémově vlastní logice“ ornamentu, na kterou běžné hermeneutické metody vůbec nestačí. Tak lze například pro kraba, pozdně gotický ozdobný prvek, najít v dotyčné epoše odpovídající jazykové analogie pouze se skřípěním zubů. Odvození určitého mariánského typu z mystické literatury je nesrovnatelně snazší.
Ačkoliv se okrajová pozice dějin ornamentu v kunsthistorickém bádání dá vysvětlit na základě filologických rysů oboru, rozhodně to neznamená, že je oprávněná. Ve skutečnosti měla tato svéhlavá obrazová forma jménem „ornament“ již od pradávna hlavní podíl na vizuální komunikaci člověka. Prorůstá téměř vším: architekturou, předměty všedního dne, módou, tiskovými médii a poznamenává dokonce i lidské tělo - v účesech a tetováních. Jedná se o téměř nekonečný kosmos vytváření vzorů, jehož vývojové zákony nelze dostatečně popsat tradičními metodami dějin umění. Mnohem větší naděje se obracejí k oblasti přírodních věd, např. morfologie, fylogenetiky nebo evoluční biologie. Potřebné by byly nové nebo alespoň odlišné dějiny umění…
To vše je však jistě hudbou budoucnosti. Výzva přítomnosti se skrývá v tom, pokusit se tento kosmos ornamentálních vzorů registrovat alespoň kartograficky, systematizovat tento nekonečný materiál a v publikacích a databázích ho zprostředkovat výzkumným účelům. Jde o to, otevřít brány sbírek a dát je k dispozici zvídavým badatelům. Projekt EU „Ornamental Prints“ je k tomu prvním rozhodujícím krokem.
Moritz Wullen
 nahoru   vytisknout |